Zatímco pokřesťanštěný svět slaví svátek sv. Valentýna, my čarodějky známe jeho původní podobu, kterou je svátek Luperkalie (Lupercalia).
Staří Římané slavili 15. 2. založení Říma a přicházeli k jeskyni, kde měla vlčice kojit Romula a Rema – zde se konaly obětní obřady.
Obětním zvířetem bývaly kozy, muži se pak pomazali krví obětovaného zvířete a z jeho kůže vyrobili pásky, kterými šlehali mladé ženy po lýtkách pro zajištění jejich plodnosti v dalším roce.
Zní to možná trochu podobně jako dnešní Velikonoce, že?
Vzhledem k tomu, že katolická církev vykradla většinu původních zvyků a svátků a ztransformovala si je do své podoby, kdy každý původně silný pohanský svátek měl na sobě nabalen egregor nějakého údajně svatého mučedníka, není divu, že původní pohanské zvyky se uchovaly, i když v jiné podobě.
V předvečer Luperkálií, jejichž oslavy probíhaly z dnešního pohledu poněkud barbarsky, bylo zvykem, aby si chlapci losovali z uzavřených nádob jméno dívky (jména byla napsána na papírcích) a vylosovaná dívka se tak stala jejich „miláčkem“ pro příští rok.
To už zní podobně dnešním tzv. Valentýnkám, že?
Zda kněz Valentýn, který prý v Římě oddával páry v době, kdy svatby byly zakázány, skutečně existoval a byl za tento počin umučen, to nevíme, protože o jeho existenci se nic více neví.
Každopádně večer 14. 2. má silný egregor lásky, vášně a plodnosti. Ve vzduchu je už cítit blížící se jaro, a vede nás to k oslavám jarní rovnodennosti, kdy se bohyně opět setkává se svým bohem.
Proto jde určitě o večer ideální pro milostné schůzky a lásku, jen prosím nepropadat depresi, pokud zrovna protějšek nemáte.
Hodně energie vytvořené kolem novodobé podoby oslav tohoto dne je skutečně zacílené na to, aby obchodníci měli co největší zisky kýčovitých předmětů, a všudypřítomné reklamy tak mohou osamělejší osoby dovádět až k depresím a frustraci.
Tady je skutečně nutné více se propojit s bohy, s původním cyklem přírody a s energií původního svátku, který s lacinou komercí neměl nic společného a byl spíše syrovou oslavou koloběhu života, ve kterém se vše rodí a umírá, aby se mohlo znovu zrodit.
Nemá to nic společného s lacinými Amorky, a nebylo povinností někoho zrovna v ten den mít – šlo spíše o vyjádření emocí hluboko ze sebe.
Pokud nikoho nemáte, není to vaše chyba ani slabost. Možná se vaše spřízněná duše k vám ještě nedostala a bohové vás chrání před špatnými a neutěšenými vztahy. Možná nejste až tak hrozní, ale spíše až moc dobří, a vaše laťka je výše než to, co se nabízí.
Je zbytečné sklouzávat k frustrujícím vztahům jen kvůli společenskému tlaku na to, někoho mít – a to nejen v den oslav svatého Valentýna.
Pokud je vám smutno a chcete partnera, je to v pořádku. Dovolte si své emoce, ale nepropadejte zoufalství a nečiňte rozhodnutí, pokud zoufalost přece jen cítíte. Na každou negativní emoci se totiž nabalují jen negativní energie, a vztah uzavíraný jako řešení z nouze či jen jako zaplácnutí osamělosti vám fungovat nebude.
Stanovte si, co byste od protějšku chtěli – především jaké pocity by ve vás měl vzbuzovat, co byste chtěli cítit v jeho přítomnosti.
Naciťte se na pocity, které byste měli mít ve vašem ideálním vztahu, a o takový vztah požádejte bohy. Budete-li upřímní k sobě i k božstvům, věřte, že vám přání splní.
Můžete k tomu využít i potenciál dnešního dne a požádat božstva o nový vztah či o nápravu stávajícího, pokud v něm něco vnímáte špatně.
Vypalte si svíčky jako obětiny bohům, a i pokud nemáte protějšek, uspořádejte večeři sami pro sebe, jakoby jste na ni zvali své bohy, a večeři pojměte jako dar pro ně za splnění vašeho přání.
Představte si, že by existovala ona uzavřená nádoba s papírky s napsanými jmény, a vy se modlíte, koho si z ní vytáhnete, protože s tím budete propojeni další rok.
Víte, kdo by to měl být, nebo jak by měl vypadat? Jaké by měl mít vlastnosti?
Zkuste si to jen nanečisto představit, a až budete svou představou jisti, vyšlete ji k božstvům, především k Velké Matce stvořitelce, která jistě pomůže vaše přání naplnit – pokud bude myšleno ze srdce.
