Bohyně, na kterou se v naší kultuře zapomnělo, ač její síla a vliv bývala obrovská. Kdo je Ananké, bohyně nezvratného osudu, a proč bychom na ni neměli zapomínat.
V seriálu Američtí bohové vidíme ideu, která se mi opakovaně potvrdila i v konstelacích archetypů božstev, se kterými ve studiu pracujeme.
Každý bůh, bohyně, či jiná silová bytost má tím větší vliv, tzv. egregor moci čím více smrtelníků v něj věří, a modlí se k němu. Síla modlitby a víry tak oživuje i stará, zapomenutá božstva.
Během konstelací s bohyní vítězství Victoriou, která je u nás vzývána se mi objevila informace o bohyně osudu, která je na počátku všeho, v době chaosu (v tarotu označené jako 0. – Blázen), a na počátku věku tak stojí vedle Chrona, boha času. Tehdy jsou považováni za nejmocnější bytosti vesmíru.
Ananké řídí vekerý osud, podléhají jí tedy nejen lidé, ale i samotná božstva.
V řecké mytologii má tři dcery, bohyně Moiry, které jsou přadlenami osudu, dle některých verzí jsou to však dcery boha Dia a je to on, kdo jim dává úkoly.
Když ale vezmeme v potaz, že i sám nejvyšší bůh Zeus si svůj osud neřídí, je jasné, že nad ním musí být ještě starší, a více neutrální síla, a jsme opět u Ananké a Chrona, osudu a času, vystupujícím z chaosu.
Karta č. 1 v Tarotu – Mág má být symbolem vstupu prvotní síly do tohoto bodu nula označeného bláznem, kdy vše je ještě chaotické.
Nabízí se tedy možnost, že máme li utvořit osud zcela nově, je nutné vrátit se před počátek existence naší duše a pomoc požádat samotnou bohyni Ananké, samozřejmě s pokorou k takto mocné bytosti.
Všimněme si, jakým způsobem o osudu mluvíme. Jak negativně můžeme přistupovat k tomu, že k nám osud není příznivý tak jak chceme. Je možné, že tím urážíme samotnou bohyni, a že ji tím odrazujeme od chuti nám jako lidstvu pomáhat? Bozi si přejí být uctíváni.
Pro každého, kdo chce být úspěšný a šťastný by tak mělo být stěžejní si v bodě nula naklonit právě tuto bohyni, a nastolit si svůj osud s přivoláním dalších mocných božstev, především pak Štěstěny a Vítězství, tj. Fortuny a Victorie.
