V noci z 31.10. na 1.11. nastává svátek Samhain, jeden ze svátků Kol roku, tedy tzv. Velkých sabatů. Pro mnoho čarodějek a mágů je toto nejsilnější den v roce a nejsilnější ze svátků Kol roku. Já osobně tak vnímám spíše protilehlý svátek Beltain 30. dubna, ale tady záleží hodně na pojetí magie, které může každý praktikant vnímat trochu jinak.

Tento svátek znamená konec starého roku, ukončení jednoho cyklu, po kterém krátce nastává období určitého bezvládí ve smyslu, že bůh představující starý rok odchází do podsvětí, aby se zrodil znovu na zimní slunovrat, což je až 21.12. V mezičase tak nastává období bez vlády mužského boha, který je nejčastěji symbolizován Sluncem, zatímco bohyně mívá nejčastěji symboliku Luny. Její vzestup slavíme v roce třináctkrát, a to při každém úplňku jakožto Malém sabatu.

Samhainový čas, který nastává koncem října a předchází opětovnému „zrození“ nového boha na zimní slunovrat, je brán jako čas mezi světy, kdy se hranice mezi sférami živých a mrtvých stírají a brány jsou pootevřené. Tento původně keltský svátek se hodně prolnul i s římskými tradicemi, a tak je Samhain považován i za čas třetí, poslední sklizně, k jehož symbolům přibylo i ovoce a obilí.

Pojetí v tradici Wicca je, že wiccanského boha se o Samhainu stává Pán smrti, který usedá na trůn v podsvětí jako vládce mrtvých. Po jeho boku sedí Bohyně, se kterou se podle některých tradic spojí a počne syna (nového boha). Zatímco Bohyně a mladý Bůh se na Imbolc vracejí na tento svět, starý Bůh zůstává v podsvětní říši, kde pomalu ztrácí svou sílu a postupně ho pohlcuje jeho vlastní tma a nevědomí.

Z hlediska řeckořímské mytologie pak o Samhainu odchází do podsvětí za svým mužem Hádem bohyně Persefona, dcera bohyně plodnosti a úrody Demetér. Její matka truchlí, a proto se příroda zahalí do temnoty a odpočinku, kdy čeká na Persefonin jarní návrat. Každý svátek Kol roku je opředen legendami a vztahy boha a bohyně, ať už nesou jakákoli jména.

Keltové slavili Samhain jako svátek mrtvých. Stavěli oltáře zdobené ptačími pery a zvířecími lebkami, uctívali předky hostinami a tradice měla i ochranný charakter, aby příbytky neohrožovali zlí duchové, kteří se v tomto čase mohou volně potulovat nocí.

Velká část světa slaví tento svátek jako Halloween, jehož tradice vychází z Irska. Součástí je dlabání dýní, do kterých se vkládá svíčka, rozsvícená dýně se umístí před vchodové dveře. Původně tato tradice měla za úkol zažehnat zlé duchy a posvítit na cestu zbloudilým duším. V mnoha zemích vznikají oslavy s lampiony a kostýmy, což je rozhodně hezčí než dřívější ponurá atmosféra kolem tzv. „Dušiček.“

V tento čas doporučuji uctít své předky slavnostní večeří, ke které je symbolicky přizveme. Pokud s biologickou rodinou necítíme spojení, můžeme uctít předky po řemesle nebo bohy, kteří pro mnohé představují skutečné předky. Večeře by měla obsahovat námi vyrobené jídlo a přípitek předkům i bohům, s poděkováním za vše, čeho se nám dostává, a případně i vyřčením našich přání.

Můžeme také zahrnout rituály u ohně, rituální pálení předmětů, které nám už neslouží nebo jsou spjaty s negativní minulostí. Oheň a svíce by u Samhainu neměly chybět, především v noci z 31.10. na 1.11.