Tento tajemný večer má mnoho názvů. Čarodějnice, Filipojakubská noc, Valpuržina noc, Beltain, Noc rozkoší nebo Noc ohňů – všechny tyto pojmy označují jeden a tentýž svátek, který je součástí kola roku. Jde o magický přechod mezi zimou a létem, kdy se slaví plodnost, světlo, a vítězství tepla nad chladem.
Keltský původ svátku Beltain
Název Beltain pochází již z dob Keltů a slavil se mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. V tento den Keltové zhasínali starý oheň a zapalovali oheň nový. Oheň byl symbolem síly, energie a Slunce, tedy životadárná energie. Zároveň oheň symbolizuje očistu, kdy se v něm „pálí“ vše nedobré. Odtud pramení zvyky obcházet oheň, popřípadě procházet mezi dvěma ohni. Mezi dvěma ohni se vodil i dobytek, který Keltové v tento den vyváděli na pastvu. Název Beltain doslova znamená dva ohně.
Oslava jara, plodnosti a lásky
Tento svátek byl plný radosti – po dlouhé a tmavé zimě opět přicházelo jaro, vše se zelenalo a všude byla vidět láska. Tato noc je prý nejplodnější a proto byla doporučována všem, kteří toužili po děťátku.
Církevní přejmenování a odpor k pohanským rituálům
Tyto rituály byly v rozporu s církevní morálkou a pod vlivem liturgického kalendáře vznikl název filipojakubská noc. Kdysi se 1. května slavil den apoštolů Filipa a Jakuba – byl to den, kdy byla vysvěcená římská basilika s ostatky těchto dvou apoštolů.
Valpuržina noc a ochrana před pohanstvím
Název Valpuržina noc pochází z Německa. Svatá Valpurga byla patronkou šestinedělek a dětí a byla ochránkyní před pohanskými rituály.
Pálení čarodějnic a lidové tradice
Noc ohňů používali pro tento svátek staří Slované a již její název vypovídá, kdo byl hlavní hrdina tohoto svátku. Název pálení čarodějnic pochází zřejmě ze středověku a dob inkvizice. Lidé věřili, že v tento den létají na košťatech čarodějnice, slétávají se na kopcích a vykonávají všelijaké nečisté praktiky. V tomto období bylo stále zvykem vyhánět stáda na pastvu a lidé se obávali, že dobytku bude hrozit uhranutí, proto se snažili čarodějnice zastrašit a odehnat. Zapalovali se ohně, práskalo se bičem, pískalo a zvonilo na zvony.
Prvomájové tradice a polibek pod třešní
Po tajemné noci spojené s kouzlem ohňů přišlo ráno prvního květnového dne. V tento den by každá žena měla být políbena pod rozkvetlou třešní, aby byla krásná po celý další rok. Podle jiných výkladů jí polibek dodával sílu, aby následující rok neuschla. Polibek byl v dřívějších dobách považován za velmi intimní, a proto byla-li dívka od svého milého políbena, předznamenával polibek blížící se svatbu. I tato poetická tradice má zřejmě kořeny v keltském svátku Beltain, ale i ve zvycích dalších starých kultur.
