Zeus ( Jupiter ) , Nejvyšší bůh řeckořímských bájí a mýtů a jeho žena Héra ( Juno )
Zeus ( Jupiter ) je hlavním bohem řeckořímských bájí a mýtů, a valná většina těchto bájí se nějak točí právě kolem něj a jeho činů či jeho potomků a toho, co učinili oni.
Vlastně se dá říct, že bez něj by celé řeckořímská mytologie neexistovala.
Nutné i podotknout, že má hodně společného s postavou sumerského boha Marduka, a něco i ze severským bohem Thorem, minimálně obrovskou sílu, charisma, i vládu nad hromy a blesky.
Přesto mu musím věnovat samostatný článek, který zdůrazní nejen jeho původní podstatu, kterou vidím hodně podobnou právě Mardukovi, už jen v tom, že základem jejich úspěchu a jejich povýšení do stavu nejvyššího boha je to, že porazili někoho ze svých předků ( u Marduka je to jeho pramáti Tiamat, a Zeus porazí Krona, jež byl jeho otcem a jeho sourozence Titány ).
Zeus je nejmladším z dětí Titánů Krona a Rhey, kterého jeho máma ukryla před otcem, který ze strachu z toho, že by ho někdo z potomků svrhnul, což on právě udělal svému otci ( má tak logicky strach, že by se potomstvo zachovalo podobně ) své děti jedl.
Ty ovšem, jakožto boží bytosti, zůstávaly v jeho útrobách živé a zdravé.
Rhea už nechtěla dál snášet Kronovo požírání jejich dětí a místo posledního syna mu podstrčila kámen.
Zeus v dospělosti Krona zabije a své sourozence osvobodí a s jejich pomocí, a s pomocí dalších bohů svrhne nejen jeho, ale i jeho sourozence Titány a sám se ujme vlády na Olympu, který je sídlem bohů.
Aby svou sílu náležitě rozesel po celém světě, zlpodí obrovskou spoustu potomků se spoustou různých žen.
Některé z nich jsou i jeho sestry, některé jsou bohyně, polobohyně, ale i spousta obyčejných smrtelnic se stane jeho milenkami a matkami jeho dětí, kteří tak mají částečně božskou krev a nejznámější z nich je hrdina Herákles ( Herkules ), Perseus a Achilleus.
Zeus má jedinou manželku a to je bohyně Héra, jeho sestra. Ta ho nejdříve odmítá, ale Zeus ji, jako většinu svých žen, které ho odmítly, získá lstí a jí nakonec nezbyde, než se za něj vdát, aby neměla ostudu. Jejich manželství je bouřlivé, protože i Héra je mocnou bohyní, ač se zdá být v manželově stínu. Oba jsou ovšem bohové bouře, hromů a blesků a tak i jejich vztah je jako jedna velká bouřka, a to předvším proto, že Héra neuznává manželovy zálety a často mstivě pronásleduje jak jeho milenky, tak jeho levobočky.
Zeus má mnoho dětí, a legendy o nich, i o Héřině pronásledování těchto milenek a nemanželských potomků se staly základem pro velkou část mytologie hvězdné oblohy, na níž každé souhvězdí dává svůj příběh a smysl.
To, jak jsou rozestavěná souhvězdí je právě podstatou bájí a mýtů řeckořímského panteonu, kde za každým souhvězdím je nějaký příběh a dá se říct, že opakuje se právě věta, že Zeus či Héra někoho umístili na oblohu.
Héra je mocná bohyně, ač na to, že je hlavní bohyní, má docela omezené pravomoce právě proto, aby neničila vše, co Zeus zplodil.
Když pomineme její přirozené důvody k žárlivosti a nenávisti k sokyním a levobočkům jejího muže, vztek, který by vycházel z tak mocné bohyně by mohl bez omezení mít drtivé následky a tak ji Zeus někdy i přikoval řetězy k obloze, asi aby nemohla zničit cel lidstvo v návalu žárlivého vzteku.
Jinak je Héra uznávanou bohyní porodů a mateřství, a ženy se k ní mohou obrátit právě pro zdárný průběh porodu, proto, aby ho nic nenarušilo a aby dítě přišlo na svět čistě, v pořádku a narodilo se bez vlivu zlých sil a s požehnáním pravých božstev.
Je též bohyní věštění a magie, a toto oboje má společné se sumerskou Ištar Inannou, které je v mnohém podobná. Dala by se připodobnit k Mardukově ženě Sarpenit, která je prý také jednou z podob Inanny. Dle sumerských mýtů jsou Marduk a Inanna někdy nepřátelé, někdy manželé, někdy sourozenci, což se opět podobá tomu, jak se v bájích k sobě chovají Zeus a Héra.
Zeus je bohem, u kterého se jméno skloňuje v některých pádech jako Dia, ( koho čeho – Dia, o kom, o čem o Diovi )
Slovo Dio znamená samo o sobě Bůh, Boží, Božské. I v tom je tedy vidět, jak vysoká byla jeho hodnost a jak velká síla je v jeho bytosti.
Vyjadřuje samotnou boží mužskou podstatu a sílu, a i jeho „zálety“, které daly kořeny tolika mýtům jsou vlastně v jádru pochopitelné, protože potřeboval právě takto vytvořit spoustu sobě podobných bytostí, potomků, kteří by psali historii lidstva, hrdinů, kteří tvořili příběhy, které známe dodnes.
V jeho vítězství nad Titány, kteří v jeho příběhu reprezentují prastaré zlo, které je potřeba potlačit, mu pomáhá bohyně Victoria, která je někdy spojována s Athénou, jindy považována za její dceru, vždy ale je tu legenda o tom, že ať už Athéna vznikne pouze „z hlavy“ boha Dia, a stane se bohyní moudrosti, a vítězně vedené války, a následně sama takto stvoří svou mladší podobu – Victoriu, nebo jsou ony obě jednou bytostí, vždy to můžeme považovat za příběh o tom, že vítězství a moudrost vzniká na základě jen tohoto „vyskočení z hlavy“ – tedy buď nějakým způsobem, kdy se vysoce inteligentní bytosti dokážou rozmnožovat jen myslí, či nějakým odštěpením čísti své osobnosti, nebo rituálem, který vyžaduje mentální sílu, soustředění a i obětování kusu sama sebe, ale není zde potřeba klasické spojení v intimní podobě. Ač právě to tedy Zeus využívá jinak neustále, a to s vynalézavostí, které jsou řeckořímské mýty plné.
Jednou z jeho podob je například i bílá labuť, která dává podobu právě souhvězdí Labutě, které vidíme na obloze celoročně.
Do podoby Berana, který je zase známý z našeho zvěrokruhu slunečních znamení se zeus ukryl zase v situaci, kdy prchal před strašlivou zrůdou, netvorem Pythonem, který měl zničit celý Olymp a všechny bohy. Toho ale nakonec opět porazí s bohyní Athénou ( Victoriou ) která jediná se neschovala, a Diovi se i vysmívala, že se bojí, což ho přimělo vrátit se do boje a netvorem se utkat.
Athéna je asi nejzajímavějším z potomků boha Dia, jeho božských dětí je ale mnohem více, a najdeme mezi nimi bohy Slunce a Luny, Apollona a Artemis, božského kováře Hefaista, boha vína Dionýsa, boha chaotické války Area, božsky krásnou Hébé a mnohé další.
V Římě je jeho ekvivalentem Jupiter a jménem jeho ženy Héry zde je Juno.
Protože planety a kosmická tělesa jsou nazývaná spíše podle římského názvosloví, je největší planetou sluneční soustavy právě Jupiter, který tvoří spolu se Sluncem obrovskou ochranu celému zbytku sluneční soustavy, odvrací od nás na Zemi spoustu nebezpečí, protože svou gravitací zachytí plno zbloudilých kosmických těles, asteroidů apod. Které by jinak mířily s ničivou razancí k nám.
I to připomíná báje o bohu Diovi, který chrání lidstvo, ač dokáže být i krutý.
Kolem Jupiteru je silný pás asteroidů a najdeme zde jak jeho stálý měsíc Juno, pojmenovaný podle jeho manželky, tak planetku Ananké, pojmenovanou po bohyni osudu, které Zeus svěřil většinu odpovědnosti za osudy lidí, protože sám nezvládal vše řešit.
Ananké má kolem sebe ještě svou „rodinu“ planetek, které pomáhají její síle.
Dále v Jupiterově pásmu najdeme jak planetku Minervu ( římsky Athéna ), tak Niké ( Victoria ), a tak i velkou planetku Fortunu ( bohyně štěstí a šťastných náhod )
Takto nám vše opět dává dokonalý smysl a souhru jak nahoře, na obloze, tak v mýtech a bájích, vyprávěných tady „dole“.