Bohové války ve starém Řecku a Římě byli hned dva, a to bohyně moudré a strategicky vedené války, Athéna, v Římě Minerva, která bývá spojována s bohyní Niké (Victorií), tedy bohyní vítězství. Někdy je považována za jednu bytost, podle jiných verzí se jedná o matku a dceru. Každopádně tato bohyně představuje válku vedenou moudře, strategicky, a tím pádem více směřující k vítězství.
Druhým válečným bohem byl Arés, v Římě známý jako Mars, představující válku v její nejsyrovější podobě – válečný chaos, běsnění a pudový boj, často bez strategie. Oba jsou mezi bohy Olympu, tzv. druhé generace, tedy potomkové prvních Olympanů. Athénu si podle mýtů stvořil Zeus ze své mysli, což se opět podobá mýtu o bohyni Niké, někdy se dokonce říká, že Athéna takto přivedla na svět Niké jako symbol vítězství v boji.
Ares byl synem nejvyšších bohů, Dia a jeho ženy Héry. Byl bohem natolik zuřivým, nevyzpytatelným a silným, že naháněl strach i svým vlastním rodičům, nejvyšším bohům Olympu. Jeho otec mu dokonce několikrát hrozil uvrhnutím do Tartaru, ale tak daleko nikdy nezašel. Arés zosobňuje běsnění, děs a válečnou vřavu. Nezajímají ho důvody války, pouze boj samotný. Objevuje se vždy v plné zbroji, připraven k boji.
Arés má stálé průvodce – syny, které zplodil s bohyní lásky a krásy Afroditou: Deimos (běs) a Phobos (strach). Dalšími dětmi s Afroditou jsou Harmonia (bohyně harmonie) a Eros s Anterosem, bohové různých podob lásky. Arés je vyobrazován jako hrubý, ale pohledný muž, který zaujal samotnou Afroditu, jež mu dala přednost před jeho bratrem Hefaistem, který jí byl vybrán za manžela. Vztah Area a Afrodity a příběhy jejich potomků dokazují, kolik podob má láska a jak blízko má k emocím jako je posedlost, běs a strach.
Ares a Afrodita jsou v římské mytologii uváděni jako Mars a Venuše a jejich jmény jsou pojmenovány i planety, které nás nejvíce ovlivňují. Svět je neustále místem bojů o lásku a lásky k boji v mnoha podobách, což trvá už po staletí. Změna v tomto směru by mohla nastat až s možným koncem života, jak ho známe.
Arés je mocný válečník, ale není neporazitelný. Pokud se na bojišti střetne se svou sestrou Athénou, která jedná chladnokrevně a strategicky, odchází poražen. Přesto ho nelze podcenit – tam, kde Athéna chybí, vítězí vždy ten, kdo má na své straně jeho.
Den 11. listopadu je svátkem válečníků, tradičně slavený jako den svatého Martina. Katolická církev si tento svátek přivlastnila, ale jeho původ sahá do starého Říma, kde byl spojen s oslavami boha války a obětními rituály. U nás si můžeme sváteční husu nastavit jako obětní jídlo bohům a poctu božstvům války či bojovníkům, protože boj vždy byl, je a bude součástí našich životů.