Postavičky Amorků známe asi všichni, a na mnohé z nás, včetně mě a mých kolegyní, působí takovým tím tragikomickým a kýčovitým dojmem, kdy je vidět na Valentýkách v nás vzbuzuje spíše útrpný úsměv. Síla lásky, ta původní, tvořící a spojující je v mnohých potlačena a vzbuzuje spíše pocity nevole, zklamání, toho všeho co se s láskou po léta pojí, když narážíte opakovaně na špatné zkušenosti. Postavička jakéhosi přerostlého batolete s lukem a šípy pak může působit spíš jako výsměch našemu utrpení a ztrátami, které se s láskou pojí ruku v ruce.
Eros/Amor je v mýtech nejčastěji prezentován jako syn Afrodity/Venuše – bohyně lásky. Jak ale mýty dokládají, ani ona proti šípům svého syna není imunní a vlastně ani on sám není, viz příběh o Amorovi a Psyché. Když ale projdeme mýty pečlivěji, zjistíme, že Eros je pradávné božstvo, syn Chaosu, bratr Tartara a Erbera.
Dle těchto teorií je tak prvotní silou, vystupující z chaosu, aby pospojoval prvky v jednotu. Síla lásky je tedy původním, spojujícím pátým elementem ducha, který spojí z chaosu prvky vzduchu, ohně, vody a země, aby na naší planetě vznikl život.
Je tedy odpovědí na to, kdo je vlastně mágem na kartě číslo jedna ve Velké Arkáně, která znázorňuje celý příběh stvoření. Z nuly – Blázna vystoupí Mág, aby spojil prvky/živly v jednotu a celek, a mohla započít celá magie. V tu chvíli už nevnímáme postavu Erose až tak směšně. Dostává to poněkud jiný rozměr, a namísto poněkud falešně znějícího „bůh je láska“, jak kážou křesťani, se dostává pro mě daleko logičtější verze toho, že prvotní síla stvoření je skutečně božská láska, ale ne ta falešná kázaná v kostelech, ale ta prapůvodní, která i z chaosu vytvoří řád.
Amor byl velice obávané božstvo, jeho síla a moc děsila i samotné bohy. Ani ti nejvyšší proti němu nebyli imunní. Ale i on sám může lásce, své vlastní energii podlehnout, protože rovnováha vesmíru musí zůstat zachována.
Některé z nás měly k této síle i zášť. Těžko si představit, co je vlastně láska v původní čisté podobě, pokud se nám od dětství dostává jen zklamání a odmítání. Nicméně i ti největší láskoskeptici milují, jen úplná zrůda a asociál nemiluje nikoho. Láska je totiž nejen ta partnerská, ale i láska k rodině, dětem, přátelům, našim zvířatům, ke všemu živému kolem ji můžeme cítit.
Potkat někoho, kdo nikdy opravdu nemiloval, jen chtěl vlastnit, je vždy odporným zážitkem. Takové osoby poznáte skutečně hned, jejich energie je doslova děsivá, často spojena s démony.
Zážitkem pro mě bylo spojit se s touto prapůvodní esencí lásky a tvoření prostřednictvím konstelace, kdy si většinu zážitků zvědomuji přes vlastní spojení. Došlo mi, že není nepřítelem, že spíše byla tato síla mockrát zneužita a zotročena, a poté tvoří určité protichody, kdy nám naše záměry vycházejí zcela opačně.
Pokusily jsme se očistnou a rituální prací božstvo poněkud více propojit s energií ženských bohyní, se kterými pracujeme ve studiu, a propojily to s energií Lví brány, která ten den byla otevřena nejvíce. Co je asi pro nás v Anima Noira největším znamením, že za naším studiem máme krásnou zahradu a v ní kašnu s motivem právě Amorka. Místo, kde už tři roky působíme, vybrala naše zakladatelka Anima Noira intuitivně a tento prostor, jak my říkáme, si žije opravdu svou vlastní energií a má neskutečnou sílu.
Lidi, kteří k nám mají přijít, vždy studio doslova přitáhne. Kdo ale k nám nemá přijít, kdo si tak nějak nezaslouží pomoct, ten se tam nedostane, nebo až na více pokusů.
Jsou klientky, které si těsně před cestou zlomily nohu, nebo kterým nevysvětlitelně ujely spoje, rozbilo auto… Síly odporu proti magii fungovaly silně, a občas si pěkně pohrajou i se mnou a mými kolegyněmi – drobné zdržení po cestě, různé zápletky, které nás mají odvést od práce, situace, kterým se už často i smějeme, ač to směšné někdy není.
Amorka na zahradě jsme dlouho docela úspěšně ignorovaly, a sem tam se nám i stalo, že někdo z klientů se namísto k nám do suterénu odebral právě na zahradu, a tam, jelikož nemá klíče a jak se dostat zpět, se takový člověk zabouchl a snažil k nám dovolat, neměl-li na nás telefon, tak dobouchat na okno. Situace o to bizarnější, že ty dveře na zahradu jsou průhledné a je za nimi vidět zeleň. Tak jsem si vždy říkala, proč se někdo jde vydat zrovna tam? To myslí, že tam sedíme pod stromy a čarujeme?
No odpověď se mi otevřela, když jsem si sama šla jednou z úplně neznámých důvodů sednout na tu zahradu, jakoby mě tam něco táhlo, a došla ke kašně – a jak jinak, zabouchla jsem se tam.
Došlo mi, že pořád tak nějak ignorujeme a možná i zesměšňujeme původní sílu lásky, která jediná nám v některých situacích může pomoci. Tak jsme se v den Lví brány k Amorkovi na kašně vydaly i s kolegyněmi a udělaly u ní malý, ale krásný očistný rituál, kdy jsme božstvu odevzdaly naše vyplakané slzy v podobě náhrdelníku perel a připily mu na obnovu našich přátelských vztahů.
- Bozi mají rádi, když je někdo uctívá a vzývá.
- Bůh lásky je láska a tvořivá síla sama.
- Mockrát zneužitá, ale stále žijicí.
Klíčem k veškeré magii je skutečně ta původní pravá láska, jen ta láme i kletby, i moc zlých sil. I sám ďábel musí sklonit hlavu před pravou láskou. Ale jak se praví i v knize Zaklínač, krev a láska mají obrovskou moc, ale láska, ta musí být opravdová.
Ti malí bůžkové, kteří jsou jakési klony onoho Erose, syna Afrodity, vnímám tak, že skrze bohyni Afroditu a její spojení s bohem šílené lásky Areem může vznikat posedlost. Bytosti, které pak poněkud naslepo střílejí šípy posedlé lásky, chtíče, touhy, a zlomyslně někdy i šípy lhostejnosti do vašeho vysněného protějšku.
Tady nejde už o původní lásku, ale spíše o iluzi.
Protipolem takové energie je bůh Anterot, jakési Amorovo dvojče nebo alterego. Ačkoli je bohem naplněné lásky, což je to, co snad všichni chceme, vůbec se o něm nehovoří, dávno se na něj zapomnělo, zatímco Amorky zná skoro každý.
I Anterot ale uměl být krutý a nelítostný, tehdy, kdy pravou lásku někdo zneužil a pohrdl jí. V ten moment se uměl natolik otočit vůči člověku i bohu, že mu život změnil v utrpení, jaké umí jen nenaplněná láska.
Nikdy nepohrdejme ničí láskou, pohrdáme pak samým stvořením. Pokud nás někdo miluje upřímně, vždy je potřeba si toho vážit, i když cit neopětujeme, nevysmívejme se a neubližujme, ať na sebe nestrhneme hněv boha lásky a nezískáme jeho odvetu.
Vzývejme lásku a berme ji jako pátý element tvoření v magii. Nenadávejme na lásku, ať nás jakkoli zklamala, a tím víc prožívejme emoce lásky i kdyby třeba „jen“ k přátelům či zvířatům.
Oslavujme boha lásky jako toho, kdo skutečně vše zde stvořil a je původní energií, čistou a ještě nezkaženou.
Chceme-li komukoli pomoci, odeklít ho, zbavit závislosti či démonů, vložme do přání a modliteb či rituálů esenci pravé lásky, protože ne náhodou v mýtech i nad nejhorším zlem vítězí jen pravá a čistá láska. Ta je silnější než kletby i dokonce než smrt.
