Mabon je dalším z osmera velkých svátků Kol roku. Astronomicky připadá na čas kolem 22. září, a provází ho jev podzimní rovnodennosti, kdy dny i noci se dávají do souladu a vyváženosti, dny i noci jsou stejně dlouhé. Je to též svátek druhé sklizně, který následuje po letních dožínkách.

Dle mýtů se bůh obětuje, aby dal vzejít sklizni, a Bohyně matka se symbolicky mění ve stařenu, což je metaforou koloběhu lidského života, prolínajícího se s cykly přírody. Podle řeckořímské mytologie se nyní Persefona chystá na sestup do podsvětí za svým manželem Hádem, a Demetér pláče, že ji dcera opět na část roku opouští.

Je ovšem otázkou, zda vžitá verze, že Persefona byla Hádem nedobrovolně unesena do podsvětí, se až tak zakládá na pravdě, protože Persefona se podle všeho jeví být v podsvětí a se svým mužem docela spokojena, ač ráda tráví čas i u mámy na povrchu zemském. Otázkou též je, co je vlastně obětí mužského boha, která má přinést sklizeň – zda jen to, že musí trávit část roku v podsvětí (což v řeckořímské mytologii je právě úloha ženské bohyně Persefony).

Podzim je protipolem jara, podzimní rovnodennost a druhá sklizeň jsou protipolem Ostary a jarní rovnodennosti, kdy příroda teprve začíná rozkvétat, což má být spojeno s návratem Persefony k matce. Víme, jak se jaru někdy nechce, jakoby i ta Persefona až tak moc nespěchala k mámě a chtěla raději zůstat v podsvětí se svým mužem. Sám Hádes, bůh podsvětí, bratr Dia, je v podsvětí neustále, protože pobyt na povrchu mu nečiní velkou radost, zatímco role mužského boha vcházejícího do podsvětí pouze na dobu zimy je dočasného charakteru.

Podzimní rovnodennost se dá chápat hlavně ve spojení s tím, že lidé vnímali krátkost dnů, a tedy určitou absenci Slunce a světla, které je nejčastěji spojováno s mužstvím, zatímco Měsíc byl brán jako obdoba ženského božstva, které se projevuje ve třech podobách: jako Panna (mladá dívka), Matka (zralá žena) a Stařena (stará a moudrá ženština). Toto opět korespondovalo s děním v přírodě, která na jaře propuká k životu, v létě plodí, na podzim se ukládá k odpočinku, reprezentovaném zimou, tedy obdobím symbolizujícím smrt.

Vše tedy dává svůj smysl a řád, vše je hmatatelné a svým způsobem logicky vysvětlitelné i skeptikům. Na rozdíl od mnoha náboženství abrahámovského typu, která se logicky nezakládají na ničem, jen slaví dny nějak spojené s umučením, úmrtím či narozením fiktivních postav. Důvodem, proč to abrahámovci dělají, je jen to, že koloběh přírody a oslavy spojené s dny Kol roku jsou v lidském podvědomí a podstatě naší duše tak zakořeněné, že je nejde zcela vytěsnit, a tak si církve tyto svátky snaží přivlastnit tím, že na ně nabalí nějakou jejich nesmyslnou událost, která se má slavit.

Koukejme se kolem sebe, vnímejme přírodu v každém jejím detailu, kráse a moudrosti. Pozorujme, jak i naše těla rezonují s cyklem přírody, Slunce a Měsíce, a sami poznáme, kde je pravda.

Požehnaný Mabon neboli svátek druhé sklizně můžeme uctít hostinou s přáteli, přípitky bohům a ozdobou symbolizující podzimní teplé barvy, včetně ohně, či vonných svíček a kadidel v barvách, tonech a vůních podzimu. Nezapomínejme nikdy na uctění a poděkování bohům a přípitek pro ně.