Velmi důležitou složkou sumerských a antických bájí a mýtů jsou také bohové podsvětí, kteří možná nepůsobí až tak populárně jako bohové pohybující se na světě a na nebesích, jsou ale velmi stěžejní pro naše osudy a nevyplatí se je podcenit.
Jsou to božstva, které je nutno ctít, protože právě oni nám mohou pomoci v situacích, kdy se cítíme prokletí, a motající se v bludných kruzích utrpení. Mít správně nastavený vztah k božstvu Smrti a k bohům podsvětí je základem toho, jak si nastavit ochranu v tomto světě, jak se čistit, odeklínat a celkově se dostávat z negativních situací.
|Smrt můžeme vnímat jako veličinu, která, je jak vidíme i třeba v pohádkách, jediné, čemu se nevyhne nikdo z nás, v čemž je určitá spravedlnost a řád chodu tohoto světa, a je dobré mít s ní nastaven vztah správně právě už během našeho života, proto, aby pak k nám byla milosrdná v čas, kdy tento čas konce tohoto vtělení nastane.
Bohové podsvětí jsou ti, ke kterým se dostaneme po konci našich dnů a proto i s nimi je dobré mít vztah nastolen správně už během života, a navíc je v takovém případě můžeme žádat i o odekletí, zbavení se nepokojných duchů či entit.
Starosumerskou bohyní a královnou podsvětí byla Ereškigal, sestra Ištar Inanny, Utua, boha Slunce. Z legend vyplývá, že když Inanna jde sestru do podsvětí navštívit, zemře tam, což je v některých mýtech předkládáno jako Inannin pokus svrhnout sestru z jejího trůnu královny podsvětí, já to ale vnímám jen jako pokus navštívit místa, kam jakožto bohyně Země a nebes neměla přístup.
Mezi sestrami Ereškigal a Inannou jsem při channelingu a konstelacích těchto bytostí necítila nevraživost, ale Ereškigal musí být vždy spravedlivá, a tak vše, co je porušením kosmického řádu je potrestáno, aby nevznikl chaos, a těmto trestům pak nemusí unknout ani sami bohové, protože kosmický řád platí i pro ně.
Ereškigal má v sumerských mýtech muže Nergala, ovšem výraznější postavou mýtů je zde ona. Jejich dcerou je zde bohyně Lilith, která je pravou rukou Inanny a tvoří mezi nimi dvěma spojení, protože Lilith může chodit po světě i vstupovat do podsvětí. V řeckořímském pojetí je obdobou mužského krále podsvětí Hádes, a tady je naopak výraznější postavou on.
Bohyně Ereškigal by teoreticky mohla mít podobnost s bohyní Hekaté, která je také Hádovou manželkou, a má původ v rodu Titánů, je tedy starší božstvo nežli Hádes, který je synem Titána Krona, který ovšem ze strachu před tím, že ho někdo z jeho potomků svrhne, jako to on udělal svému otci, pojídal vlastní potomky hned po jejich narození.
Jako posledního syna mu jeho sestra a manželka zároveň, bohyně Rhea, porodila Dia ( Zeus ), ale protože už měla dost Kronova počínání, místo dítěte mu tentokrát podala kámen zabalený v dece a tak Zeus mohl vyrůst a zabít Krona, a osvobodit své sourozence, kteří díky božskému původu žili dál v Kronových útrobách.
Jedním z nich je i Hádes, dalším bratrem je Poseidon, a mezi sebou si rozdělí vládu tak, že Zeus je hlavním bohem světa, Poseidon bohem vodstva, a Hádes bohem podsvětí.
Některé prameny uvádí Hekaté jako Hádovu první manželku, ale podobnost s Ereškigal je jen v minimu věcí, spíše bych ji asi považovala za samostatnou entitu, a při uctívání božstev tak zůstávám u verze královny podsvětí Ereškigal a v Hádovi vidím i původní sumerské božstvo Nergala, ale přitom mám pocit Háda vzývat a uctívat pod jeho řeckým jménem Hádes. Hádovým věrným společníkem je trojhlavý pes Cerberos, kterého bůh posílá na svět pro největší hříšníky a je to rozhodně stvoření budící oprávněnou hrůzu.
Dost známou je též legenda o tom, jak Hádes unesl do podsvětí krásnou bohyni Persefonu, kterou ovšem opět vnímám jako jiné božstvo, než je zmíněná Ereškigal. Persefena je dcerou Dia a jeho sestry, bohyně plodnosti úrody Demeter. Příbuzenecké vztahy zde nemůžeme brát jako incest v pravém slova smyslu, jde přece jen o bohy a zcela jiné bytosti, než jsou běžní lidé a tak je možné vše.
Persefona byla tak krásná, že Hádes k ní zaplanul vášní a vyjimečně opustil svou říši, jen aby ji mohl unést do podsvětí. Tam jí dal kousnout jejího oblíbeného granátového jablka a tím si zajistil, že bohyně už z podsvětí nemůže ven, otázkou však je, zda si jablko nevzala dobrovolně, protože i ji lákalo s králem podsvětní říše zůstat.
Demeter ovšem nedokázala únos své dcery akceptovat, a tak si nejprve stěžovala u Dia, a když nepochodila, právě proto, že dle zákonů Persefona po kousnutí do jablka už nemohla na svět, potrestala Demeter svět strašnou neúrodou. Lidé pak přestali bohy ctít a obětovávat jim, a to bylo nepřijatelné. Zeus vyřešil spor mezi svými sourozenci Hádem a Demeter tak, že Persefona směla trávit část roku u své matky na Zemi a část roku byla se svým mužem v podsvětí.
Právě ta část, kdy Persefona odchází do podsvětí je provázena nástupem zimy, a její návrat je opět na jaře, kdy se Demeter raduje a vítá svou dceru rozkvetlou přírodou.
O bozích podsvětí je napsáno mnoho bájí, ve kterých mohou působit krutě, jsou však spravedliví a je potřeba je ctít. Je dobré je uctívat pravidelnými obětními rituály a nezapomínat na jejich existenci, protože náš svět není jen místem k životu, na každého čeká i smrt a odchod do podsvětí, kde se má rozhodovat o našem dalším osudu.
Už i za života zde ale na nás mohou čekat tresty za porušení pravidel kosmických řádů a tehdy je dobré si vše „vyříkat“ právě s bohy podsvětí, kteří nám od bezpráví mohou pomoci, pokud je řádně uctíváme.
Mohou se zdát být krutí, ale jsou silní, jedineční a potřební ke správnému chodu tohoto světa.