Jednou z našich nejzásadnějších božstev, ta, ke které se pravidelně obracíme je právě Fortuna. Starořímská Bohyně štěstí, šťastného osudu a šťastných náhod, zázraků a neuvěřitelného. Na rozdíl od bohyně osudu Ananké je Fortuna nevypočitatelná, a nepůsobí dojmem fatálnosti a nezvratnosti. O Fortuně se říká, že je vrtkavá, může se přiklonit kdykoli ke komukoli nehledě na to, zda si to „zaslouží“. Jistě znáte přísloví o štěstí, které si i na vola sedne, je li unavené. Tak nějak bych i já popsala má setkání s touto skvostnou, ale zcela nevypočitatelnou bohyní.
Nemůžete si u ní být jisti žádnou spravedlností, žádným řádem. Ona, stejně jako její mladší duchovní sestra, bohyně vítězství Victoria jsou zcela mimo kontrolu toho, co si zasloužíte, a mimo božský řád věcí. Zatímco Ananké působí dojmem nezvratnosti, „ta před kterou neujdeš“, Fortuna je vrtkavá, a jde si tam, kam sama chce. Může udělat zázrak v situacích, kdy vše působí zcela beznadějně. Nesnáší zbabělce, ale ráda se přikloní k odvážným, i tam kde riskují všechno ( možná spíš lépe říct, že zejména tam )
Máme tu též důležitou okolnost, Fortuna jakožto štěstí může být štěstím pro někoho a smůlou pro druhého. Jistě znáte situace, kdy štěstí se přikloní k jednomu, například v nějakém sporu ať už soudním, duchovním milostném, apod. a ten druhý má doslova smůlu. Smůla je součástí štěstí, protože obě polarity tu existují a jedna nemůže být bez druhé. Nikdy nic neudělá totiž šťastné všechny, tak je to na této planetě dané. Vzhledem k tomu, že žijeme v dualitě, vše má vždy svou druhou polovinu, můžeme to nazývat temnou stránkou, ale vyhrazovat se proto temnotě nemá smysl, protože bez temnoty bychom neviděli světlo, nebo ho ani nepoznali.
A dovedete si představit, že by světlo bylo pořád ? Že by nikdy nevládla milosrdná tma ? Asi bychom z toho brzo zešíleli. Logicky, protože náš svět není nastaven jen na světlo, a veškeré okolnosti našich životů jsou dané tak, aby vše probíhalo v dualitě, takže i Fortuna zde na zemi musí mít podobu štěstí stejně jako smůly. Občas i nevíme, co je vlastně smůla a co štěstí. Můžeme to dát k příkladu, kdy nám například nevyjde vztah.
Trápíme se tím, proč že máme takovou smůlu ? Ano, v tu chvíli se to zdá jako smůla, ale protože Fortuna má své dvě strany mince, možná až později zjistíme, že ve skutečnosti šlo o štěstí a ne smůlu, protože třeba za čas zjistíme, že například sokyně, která v tu chvíli měla „štěstí“ a spor o milého vyhrála, s ním následně má naprosto otřesný život, z milého týpka se například vyklube alkoholik, domácí násilník, či kdo ví co horšího.
Kdo tedy měl smůlu a kdo štěstí ? Třeba nám naopak Fortuna ukázala svou podobu štěstí ( bona ) a podoba smůly ( Fortuna mala ) je naopak na straně té druhé. Věci je kolikrát potřeba posoudit až v dlouhodobějším kontextu. Věřme tomu, že Fortuna skutečně příjde ke každému, kdo si ji zavolá. Je tu pro kohokoli, kdo v ni věří, kdo si ji volá a vzývá. Její egregor je stále silný, protože nehledě na naše pohlaví, rasy, věk, národnost, povahu, každý z nás si přeje štěstí.
Nehledě na všechna náboženství, po štěstí touží kdokoli, ať už své bohy vzývá v kostelech, chrámech, na satanských mších či mešitách. Každý z nás si přeje být šťastný, a všichni toužíme po štěstí v té podobě, která vyhovuje nám. Nezapomínejme, že Fortuna je bohyně pohanská. Je tady odedávna a byla tu dávno dřív, než vznikly energie falešných bohů a proroků. Jsou i teorie, že ona je úplným počátkem.
V dobách, kdy se pokřesťanštěním a vykradením všeho pohanského měnily sochy Fortun a Victorií na symboly okřídlených bytostí nazývaných andělé, se její kult srazil, a vedlo to, jak sami vidíme jen k mnoha válkám a neštěstí.každému doporučuji napojit se na původní síly pohanských božstev, na to, co je dávné, skutečné a opravdové. Na to, co tu bylo od začátku, než přišli ti, kteří začali druhým podsouvat svou víru. Podívejme se sami do sebe, do svých srdcí.
Každý chce být šťastný, každý proto touží po Fortuně. Obracejme se k ní s čistou myslí a srdcem, bez snahy si ji přivlastnit, protože se stejně nenechá. Komunikujme s ní s úctou, a žádejme o zázrak i tam, kde se vše zdá beznadějné, protože jsou situace, kdy může pomoci jen ona.
Jednou z nejhezčích vět, které používám i při vymýtání a energetických očistách je „věřím v zázraky“. A druhá, velmi silná je „Non timeba mala“ nebudu se bát zla.
Zlo je součástí této planety, není v silách nikoho z nás ho zcela vymýtit, ale je v našich silách se modlit k bohům, kteří nám nesou do života štěstí, zdraví, lásku a harmonii.
Berme vždy v potaz, že ne vše co se tváří jako štěstí je skutečným štěstím a ne vše, co se tváří jako smůla, je skutečně smůlou, že možná pravdu poznáme až za čas.
