Dávno dříve, než se v Česku zavedla tradice tvrdívat dětem, že dárky nosí Ježíšek, byl konec roku opředen tradicemi vycházejícími z pohanství a starých kultur, ve kterých se držel přirozený respekt a strach ze zimního období.
Zimy bývaly tehdy mnohem krutější nežli dnes, a domácnost se na ně připravovala dlouho dopředu, a to hlavně z hlediska nashromáždění zásob pro nutné přežití. V zimě se dodnes více umírá, dříve to bývalo ještě markantnější. Zima vzbuzovala oprávněný respekt a bázeň, a s tím bylo spojeno i mnoho mýtů, které se předávaly z generace na generaci.
Různé bytosti spojené se zimou a přechodem do nového kalendářního roku měly obcházet stavení, kontrolovat čistotu domácnosti, či to, zda se správně dodržují tradice a v určité dny se tedy například nesmělo prát, vymetat, či příst. Některé z těchto bytostí také odměňovaly hodné a naopak trestaly zlobivé děti. Jednou z jistě zajímavých postav byla Štědrá bába ( v některých krajinách nazývána Kloková bába ) Tato bytost je známá hlavně v horských oblastech, chodívala v bílém rouchu, a hodným dětem dávala dárky, zatímco ty zlobivé obdarovala jen zmrzlými bramborami.
Nejrůznějších tradic je v prosinci asi nejvíce z celého roku, některé vychází ze starých dob, a jsou spojené s bytostmi chránícími přerod roku, tedy se zimním slunovratem, a jeho symbolikou, kdy definitivně nadchází příchod nového světla a tedy i nového roku. Jiné mýty a tradice se už váží na pokřesťanštění a tedy na legendy spojené s tím, co se kdy má nebo nemá dělat v souvislosti s údajným narozením bytosti uctívané jakožto spasitel ( ovšem víme, že se jedná pouze o mýtus uměle nabalený na původní silně zakořeněné svátky oslav zimního slunovratu )
Zima budila bázeň, stejně jako temnota, která postupně přicházela během podzimu, ale zimní slunovrat vždy symbolizoval obrodu, a to, že se Slunce na oblohu opět vrátí a za pár měsíců nastane znovu jaro, a obleva, a do krajin vstoupí nový život.
Některé z tradic, spojených jak se svátky slunovratu a Vánoc, tak těmi, které připadají na přelom kalendářního roku si určitě stojí za to připomenout, je v nich síla lidové moudrosti a našich předků, kteří si je po léta se vší vážností předávali a je dobré k tomu i dnes přistoupit stejně.
Co tedy dělat či nedělat 1.1., kdy nastává kalendářně nový rok ? I když to můžeme brát jen jako oficiální mezník v kalendáři, tento den skutečně má svou symboliku a sílu už jen proto, že je považován za mezník v letopočtu na celé této planetě. Je tedy dobré, brát ho vážně, a tradice dodržet, abychom si do celého roku nezavlekli nic smolného.
Na Nový rok jíme polévku s čočkou, aby se nás držely v celém roce peníze, to je asi nejznámější tradice. Čočka může být i jako hlavní chod, měla by ale být doplněna i masem a to zásadně vepřovým, to je je jediné maso, které v tento den bývalo doporučeno.
Nemělo se jíst nic co by tzv. „mohlo uletět či uplavat“, tedy žádná drůbež ani ryby. To by totiž přineslo smůlu, stejně jako vynášet cokoli z domu nebo vymetat ( proto mějme uklizeno, vymeteno a vyhozené odpadky už den předem a přímo 1.1. nic takového nedělat )
Na svátečním stole, u kterého je ideální, aby se sešla opět celá rodina či blízcí si lidé, mějme také vánočku či koláče. I to bývalo symbolem hojnosti, která pak měla přetrvat po zbytek roku.
Jako smolné se považovalo v tento den praní a věšení prádla / prádlo nemít pověšené už přes půlnoc ) Též by smůlu přineslo se hádat, řešit cokoli negativního, takže na tohle pozor.
Měli bychom vstát nejlépe brzo ráno, být čistí, umytí, a oblečeni v něčem novém a v kapsách či u sebe mít peníze. I to by mělo zajistit jak čistotu a čerstvou energii, tak i dostatek financí po celý rok.