V řeckořímských mýtech je Athéna ( v Římě platí název Minerva ) podle některých verzí dcerou boha moře Poseidona, která ale nechtěla žít v moři a vyšla na zem, podle jiných zase dcerou nejvyššího boha Dia.
Budeme li se držet první verze, pak dává smysl i její druhé jméno Pallas, které má po své nejlepší přítelkyni, kterou nešťastnou náhodou jako malá dívka zabila oštěpem. V této verzi totiž vyjde jako malá holčička na zemi a ujmou se jí pozemské nymfy ( víly ) u kterých vyrůstá. Pod názvem Pallas Athéna je poměrně známá v celém Řecku, mnoho jejích soch nese právě tento název.
V jiných mýtech existuje verze, že nejvyšší bůh Zeus stvořil Athénu ze své vlastní hlavy, když předtím pozřel Titánku Métidu, která s ním čekala potomka. Zeus se prý bál, že by případný syn byl silnější než on a svrhnul ho, tak jak on to udělal svému otci, Titánu Kronovi, bratrovi Métidy. Ta však čekala dceru a ta se pak vynořila z Diovy hlavy.
Může však existovat i verze složená z obou příběhů, kdy Athéna se sice narodí v oceánu jako dcera Poseidona, ale stane se Diovou adoptivní dcerou, protože chce žít na souši.
Tak by seděl i příběh o tom, že si ji „vytvořil“ ze své hlavy, protože pak by to celé vypadalo trochu jako rituál přivolání si vysněné dcery, která by ho moudrostí převyšovala, ale neměla by ambice ho svrhnout jako by měl mužský potomek, obdařený stejně velkou inteligencí a schopností boje, a moudré strategické války, jakou vládla bohyně Athéna.
Zeus ji má jako nejoblíbenější dceru, rád s ní rozmlouvá, a ona je mu vždy loajální a věrnou oporou, a nikdy nemá pocit proti němu povstat. I když ne vždy s jeho jednáním souhlasí.
Athéna je mladší verzí sumerské bohyně Ištar Inanny, která je bohyní lásky, plodnosti a války, v řeckořímských mýtech se tyto funkce rozdělují mezi několik bohyní a Athéna je bohyní sice krásnou, ale o lásku se nezajímá, a je i bohyní panenskou.
Což ovšem může odkazovat na to, že ke svému adoptivnímu otci Diovi ( budeme li jako pravého otce brát Poseidona ) má nejen city adoptované dcery, ale vidí v něm i svůj idol, který jí nedokáže nikdo nahradit, než by ale znesvětila jejich duchovní pouto, zůstává raději bez poskvrny a nemá nic intimního ani s jinými muži, přestože tato bohyně byla považována za velmi krásnou a žádoucí.
Athéna je jednou z nejvyšších bohů na Olympu a je také jednou z nejmocnějších bytostí vůbec, právě pro svou moudrost, která jí tak pomáhá ovládat emoce a vede k vítězství v bojích, je vždy strategická a moudrá na rozdíl od boha zuřivé války, syna Dia a Héry, Arése ( v Římě Mars )
Athéna bývá někdy zaměňována s mladší bohyní Niké ( v Římě Victoria ) která je zosobněným vítězstvím. Někdy jejich funkce sice splývají, přesto se jedná o dvě rozdílné bohyně.
V úvahu přichází spíše verze, podle které je Niké její mladší verzí, kterou si opět měla bohyně vytvořit sama „ze své hlavy“ Tady se opět dá hodně spekulovat o tom, co tyhle mýty o zrození bohů z hlavy staršího božstva znamenají, může totiž jít o rituály, či něco jako „klonování“ kdy z bohů jakožto vysoce vyspělých bytostí mají vznikat jejich potomci bez toho, že by se rodili klasickou cestou intimního spojení, ale nějakým umělým způsobem, který ovšem v podání mýtů zní jako rituál přivolání si potomka bez potřeby mít k němu druhého rodiče, tedy rituál jakéhosi odštěpení vlastní boží podstaty a jejího vylepšení, aby se narodila ještě lepší verze bohů samotných.
Zatímco Athéna se podobá Diovi, ale je moudřejší, sečtělejší, a na rozdíl od něj i klidná, rozvážná a bez potřeby romantiky a záletů jako on, Niké, Athénin potomek je takovou vypracovanou verzí toho, že boj, u kterého je přítomna vede vždy jen k vítězství, v Římě je jejím názvem Victoria a to znamená vítězství v jeho krystalické podobě, výhra, triumf nad nepřáteli.
Athéna si tak mohla přát dceru, která každé válečné tažení vždy vyhraje, což někdy se nepodaří ani s rozumem a klidem, kterým vládla ona. Na uměleckých dílech bývá Niké/Victoria zobrazována jak sedí na rameni právě Athéně, nebo Diovi ( některé prameny ji uvádějí jako jeho dceru, vzniklou stejným způsobem jako Athéna, což mohlo právě vést k záměnám těchto bohyní )
Já je rozhodně vnímám jako dvě různé bytosti, a dokonce bych se i přikláněla k tomu, že rodiči Niké ( Victorie ) byli Zeus a Athéna, ať už fyzickým nebo mentálním spojením. Pro Athénu je bohyně vítězství neodmyslitelnou součástí, protože svým bojovým umem a moudrostí dojde k výhře vždy, dříve nebo později.
Athéna je obvykle považována za ledově klidnou, možná i o to více hrozivou v boji, ale také za milosrdnou a laskavou bohyni, která je spravedlivá a umí i odpouštět a nikdy neopouští své věrné. Kdo ji uctívá, tomu vždy pomáhá, což pocítilo mnoho vojáků v bitvách, ti, kteří ji dávali obětiny a uctívali ji, vždy došli k vítězství, a i kdyby prohrála jejich armáda, pokud voják ctil Athénu sám za sebe, vždy mu pomohla, aby se dostal z problémů.
Je též patronkou učenců a studentů a i ti se k ní mohou obracet, ať už kvůli studijním výsledkům, lepší koncentraci, paměti, či otevření nových duchovních znalostí.
Tato bohyně je též patronátním božstvem Iluminátů, protože symbolizuje tu nejvyšší možnou moudrost, kterou můžete získat. Jejím zvířetem je sova ( opět symbol moudrosti ) a to je i, spolu s pyramidou, znakem Iluminátů.
Nejhezčí symbolikou této organizace je sova sedící na pyramidě, kdy naznačuje, že nejvyšší moudrost se skrývá na jejím vrcholku, na který je potřeba poctivě vystoupat skrze učení a postupné pronikání do tajných věd.
Athéna je ochránkyní města Athény, kde měla velký kult a dodnes tam je její krásný chrám. Je zakladatelkou řeckého zemědělství, přičítají se jí zásluhy o různé vynálezy, je ochránkyní umělců a uměleckých děl, má ráda krásu, umění, literaturu a výrobu šperků.
Dle bájí a mýtů se jí připisují zásluhy o mnohé vynálezy, i o rozvoj řemesel jako je tkaní, zlatnictví, zbrojířství, a mnoho dalších. Co se týče právě tkaní, v tom byla považována za zcela nejlepší ( asi to bylo její hobby, když zrovna měla čas ) Váže se k tomu ovšem zajímavý příběh o dívce jménem Arachné, dceři krále, která se chlubila, že je v tkaní lepší než sama bohyně, která tuto činnost vynalezla a přinesla lidem.
Jindy klidnou bohyni to urazilo a dala si s pyšnou dívkou souboj v tkaní, porazila ji a jako trest za rouhání se proti božstvu a její pýchu, proměnila ji v nechutného pavouka, z čehož pak vznikl samotný název, který dodnes známe jako základ slova, znamenající fobii z těchto tvorů.
Byl to asi jediný případ, kdy bohyně působí poněkud krutě a nelítostně, ale její jednání se dá pochopit, protože nikdo by neměl být tak pyšný, aby tvrdil, že je lepší než sám bůh, nebo svůj vlastní učitel. Kde chybí pokora, tam nastává boží hněv.
Athéna bývá zobrazována jako krásná, urostlá žena v lesklé zbroji, kterou si nejprve půjčovala od boha Dia, v Trojské válce ale má zbroj vlastní, ukovanou kovářem bohů, synem Dia a Héry Hefaistem, ve které je zcela neporazitelná.
Jejím silným artefaktem se stal štít, na kterém je hlava Gorgony Medusy, která byla původně ženou, ale právě Athéna ji změnila na strašnou obludu ( důvody jsou sporné )
V bájích se někdy praví, že Medusa měla poměr s Poseidonem a že tímto znesvětili Athénin chrám, jinde se píše, že Medusa urazila Athénu tím, že se pyšnila svými vlasy, které prý měly být krásnější než vlasy samotné bohyně.
Jiné verze líčí Medusu jako chudáka, kterého v chrámu Athény znásilnil Posedion a pak ji za to bohyně ještě ztrestala proměnou ve zrůdu.
Protože Athénu považuju za spravedlivou bohyni, spíše jsem zastáncem verze, že Medusa Athénu musela skutečně urazit, aby přikročila k tomu, proměnit ji v monstrum, kterému z hlavy trčí hadi ( trest za pýchu nad tím, že by její vlasy byly hezčí než Athéniny se tak docela nabízí )
Medusa byla tvorem, na kterého kdo se podíval, ten zkameněl hrůzou, a tak ji bylo velmi těžké zabít.
Dokázal to až Diův syn Perseus, který na Medusu použil odraz v zrcadle ( jeho štít byl zrcadlový ) a tak Medusa zkameněla sama nad sebou. Tento štít, stejně jako neprorazitelnou helmu a okřídlené sandály mu věnovala právě Athéna. Perseus jí pak věnoval Medusinu hlavu, kterou mohla mít připevněnou na štítu a porážet tak své nepřátele i bez boje.
Athéna bojovala v mnoha bitvách proti prastarým zrůdám po boku Dia, a když celý Olymp napadl strašlivý netvor Python, a všichni bohové včetně samotného Dia se změnili ve zvířata a prchli ( tvoří to legendy o několika znameních zvěrokruhu ), jediná Athéna zůstala a ještě se vysmívala Diovi, který se proměnil v berana ( z toho vznikl mýtus o souhvězdí Beran ), že je zbabělec, což ho přimělo se vrátit a porazili netvora společně.
Athéna je úžasnou a obdivuhodnou bohyní, které patří veškerý respekt a úcta.