Červená nit osudu

Podle dávné japonské legendy jsme neviditelnými vlákny spojeni s těmi, které máme v životě potkat, a které nemůžeme minout. Japonská legenda to nazývá “červená nit osudu”. Podle jednoho příběhu malý chlapec požádal učeného starce, aby mu ukázal osobu, se kterou má červenou nit osudu. Stařec mu ukázal malou holčičku, která si hrála sama, a chlapec, v návalu vzteku, že mu snad něco vyššího má určovat, že si ji má někdy vzít za ženu, po ní mrštil kamenem a utekl.

O pár desítek let později se chlapec zamiloval a požádal svou vyvolenou o ruku. Tehdy si všiml, že jeho nastávající má vybledlou jizvičku nad okem. Zeptal se, jak k ní přišla, a dívka mu pověděla, že jako malá si hrála, přiběhl cizí kluk a hodil po ní kamen.

Legenda tak ukazuje, že osudu neujdeme, a je marné ho odmítat či se vztekat. V partnerské rovině bude náš osudový partner důležitější než ostatní vztahy, a setkání s ním tak může i zvratit to, že jsme ve vztahu s někým jiným; může nás dovést k rozchodu a spálení mostu, a snaze být jen s tím, s kým nás ona červená nit spojuje. V tu chvíli jde vše stranou.

Červená nit nás ale nemusí spojovat jen s partnery, ale také s těmi, kdo nějak zásadně určují náš osud a naše směřování. Můžou (a nemusí) to být naši rodiče, sourozenci, děti (u dětí je to hodně obvyklé), a také naši duchovní učitelé a lidé, kteří mají velký vliv na náš osud a duchovní vývoj. Tyto osoby nikdy nemůžeme minout; osud nás vždy dá dohromady.

Život moderní „čarodějnice“

Jaké to vlastně je, být čarodějkou či čarodějnicí, vědmou, kněžkou magie, vyznavačkou okultních věd v dnešní době? Rozhodně to, že se cítíte být čarodějnicí, neznamená, že byste měla žít mimo společnost a nevyužívat techniku či se stranit zábavy a moderního života....

Meziprostor a smlouvy duší

Každý kdo se zajímá hlouběji o duchovno jistě slyšel o fázi takzvaného života mezi životy, tedy místa, kde se naše duše nachází mezi vstupy do těl v jednotlivých inkarnacích. Lidé, kteří zažili klinickou smrt často popisují zážitky navzájem si podobné, kdy duše...

Lughnasad, Lammas, dožínky

Nastává čas svátku Kola roku zvaného Lughnasad, Lammas nebo čas první sklizně a dožínek. Pro ty, kdo magicky pracují během roku, to bývá čas vrcholu jejich snah, kdy sklízí, co zaseli. Pro předky to byl důležitý svátek, vzdával se hold přírodním silám a úrodě. Pekl se...

Bohové podsvětí

Velmi důležitou složkou sumerských a antických bájí a mýtů jsou také bohové podsvětí, kteří možná nepůsobí až tak populárně jako bohové pohybující se na světě a na nebesích, jsou ale velmi stěžejní pro naše osudy a nevyplatí se je podcenit. Jsou to božstva, které...

Ares neboli Mars, bůh války

Bohové války ve starém Řecku a Římě byli hned dva, a to bohyně moudré a strategicky vedené války, Athéna, v Římě Minerva, která bývá spojována s bohyní Niké (Victorií), tedy bohyní vítězství. Někdy je považována za jednu bytost, podle jiných verzí se jedná o matku a...

Šestý smysl

Co je vlastně šestý smysl? Každý z nás jistě zažil pocit či situaci, kdy dostal znamení shůry, že někam nemá jít, nebo se s někým nemá sejít. V takové situaci například nemůžeme najít klíče, nebo nám ujede spoj, či nenastartujeme auto. Pamatuju si příhodu, kdy jsem...

Sněžný úplněk

Druhý úplněk v roce bývá nazýván Sněžný, protože nastává v období, kdy obvykle padá sníh a zima je v plné síle, přestože už má svou polovinu za sebou. Potkává se s časem Imbolcu, svátkem Kola roku, který je mezníkem poloviny zimy a počátkem období zvaného Předjaří. Ač...

Kletby a odeklínání

Mnoho lidí se cítí být pod tlakem okolností, které nemohou ovlivnit, jakoby byli vláčeni něčím, co si třeba i vykládají jako nepřízeň osudu, věčnou smůlu, či to i pojmenují slovy: „Já jsem snad prokletý.“ A ano, někdy nebývají daleko od pravdy. Síla kletby, ať již...

Athéna, bohyně války a moudrosti

V řeckořímských mýtech je Athéna ( v Římě platí název Minerva ) podle některých verzí dcerou boha moře Poseidona, která ale nechtěla žít v moři a vyšla na zem, podle jiných zase dcerou nejvyššího boha Dia. Budeme li se držet první verze, pak dává smysl i její druhé...

Mabon v zatmění Slunce

Máme tady svátek druhé sklizně, zvaný Mabon neboli dožínky, ale tentokrát pěkně specifický. Nejen, že připadá tentokrát na novoluní, což je z mého pohledu odjakživa den, kdy laik čarovat nemá vůbec a i dlouhodobý praktikant magie by se měl držet na uzdě, ale teď to...