Svět kolem nás není jen hmotný; je tvořen mnoha energiemi, které nemůžeme vždy vidět pouhým okem, ale můžeme je vnímat kolem sebe. Zvláště v čase podzimu, v období mezi svátky Kol roku Samhainem a zimním slunovratem, je doba, kdy jsou tyto energie nejvíce rozpoznatelné. Můžeme vnímat vůně, zvuky či pocity spojené s lidmi, kteří zde již nejsou, kteří nás opustili a odešli někam do jiných sfér. Nechci to nazývat přímo smrtí, protože smrt, jak ji vnímám, je pouze zánikem tělesné schránky, zatímco duše přetrvává a po zániku těla odchází do nám neprobádaných sfér podsvětí.
V mnoha svých konstelacích jsem se přesvědčila, že duše není něco, co by takzvaně „přeskočilo“ z jednoho těla do druhého; její potenciál je mnohem širší a může existovat v různých rovinách a realitách souběžně. Každý z nás zanechává určitou energetickou stopu, a to zvláště v době, kdy je duše nejvíce připoutaná k tělesné schránce, ve které pobývá a přes kterou se projevuje. To vnímáme jako člověka, lidskou bytost s jejími projevy, povahou a potenciálem.
V našich životech si budujeme místo ve společnosti, patříme do rodin či kolektivů, a pokud tělo zemře, duch, který v něm žil, zanechává určitou stopu ve vzpomínkách těch, kteří ho znali. Čím známější ten člověk byl, čím více lidí ho znalo, případně ho milovalo, nenávidělo nebo vzhlíželo k němu, tím je energetická stopa výraznější. Pokud se jednalo o osobnost, která se výrazně zapsala do dějin, bývá jeho energetická stopa udržována ještě dalšími způsoby, jako je jeho dílo nebo odkaz, který zde po sobě zanechal.
Odkaz může být pozitivní i negativní. V kolektivním vědomí planety se uchovávají „záznamy“ o osobách historického významu, i když se projevily třeba jako vojevůdci, dobyvatelé či diktátoři. Záporná energetická stopa, stopa násilí a boje, zůstává propsaná daleko více než energie mírnosti a harmonie. Jsou to války, boje, syrová síla a krev, které mění strukturu dějin, počet obyvatel, hranice mezi státy a náboženství. Harmonie a mír vedou spíše ke stagnaci, a tak jejich stopa není zdaleka tak výrazná. Ačkoli stagnace může být po nějakou dobu dobrá, i když to zní krutě, život se vyvíjí bojem. Díky válkám bylo objeveno či vyvinuto daleko více vynálezů než v dobách míru, i když původně sloužily třeba k výrobě zbraní.
Války a boje provázely objevy jiných kontinentů, dobývání a přebírání cizího území. Boj je tedy to, co udržuje dění na planetě v chodu a dynamice, daleko více než mír. Když se na to podíváme z hlediska duchů a energetických stop kolem nás, uvědomíme si, kolik míst je tzv. „prokletých“, kde se opakovaně dějí negativní a podivné události. Jsou to místa, kde došlo k mnoha zločinům, vraždám, násilí či úseky silnic, kde se opakují dopravní nehody, nebo hory, na které lezou horolezci, přestože tam před nimi mnozí spadli. Otisk zla láká mnohé lidi ke zvědavému náhledu, a často se to pak zvědavcům krutě nevyplatí.
Jasným příkladem je turistika na místech koncentračních táborů a hromadných tragédií. Osobně jsem nikdy nepochopila, proč někdo na tato místa jezdí a dokonce si je fotí či natáčí. Tato místa jsou protknuta silnou energií bolesti, křivdy, předčasných a bolestivých úmrtí, výkřiků nešťastných obětí a pro citlivé jedince je utrpením se ocitnout i jen na pár kilometrů odsud. Duše mrtvých jsou nepokojné, protože jejich těla zemřela v bolestech a hanbě, nebyl jim učiněn počestný pohřební obřad, a ony tak zůstaly lapeny ve sférách mezi světy, marně se snažíc dojít pokoje.
Je velmi důležité nepodceňovat obřady kolem pohřbu mrtvého, aby duše mohla dojít pokoje. Zatímco dříve se na to skutečně dbalo, dnes jsou tyto věci často podceňovány a tak je smrt a božstva podsvětí znevážena lidskou lhostejností, která se nemusí vyplatit. Nejen na místech hromadných úmrtí, ale i k některým domům, místům a pozemkům zůstávají připoutané duše mrtvých, kterým nebyl učiněn řádný pohřební obřad. Duše tak jsou lapeny v meziprostoru, trpí a dožadují se pozornosti.
Jejich žal, křivda a neklid tvoří sílu, která může gradovat až v paranormální jevy a na místě pak dochází k tragédiím, nepokoji nebo toxickému chování osob. Lidé se hádají v místech, kde se někdo často hádal nebo zemřel bez řádného pohřbu. Samostatnou kapitolou je přechovávání urny a věcí po mrtvých v našem bydlišti. To generuje silně negativní energii, protože se jedná o nepřirozený stav. Držením urny si sami přivodíme prokletí prostoru a duši našeho blízkého škodíme.
Duše nemůže dojít do místa v podsvětí, kde se rozhoduje o její další existenci, a nemůže se opět vtělit. Zůstává sice u nás, ale vytváří nepokoj. Výjimkou nejsou hádky, sklony k alkoholismu a drogovým závislostem u osob, které v takovém prostoru žijí. O pozitivní odkaz předků se můžeme opřít pouze tehdy, kdy jsme je dostatečně ctili za života i během jejich umírání, smrti a pohřbu. Vypravit dobrý pohřeb s poctou k nebožtíkovi a božstvům smrti a podsvětí je zárukou, že nás jeho duch nebude trýznit, ale naopak může být naším průvodcem.
Měli bychom mít respekt ke smrti již během života, což může zajistit, že náš odchod z tohoto světa bude klidný a pokojný. Pokud můžeme, zajistěme při odchodu blízké bytosti, aby v rakvi měl člověk minci pro převozníka mrtvých, Chárona. Nesnažme se s mrtvými spojovat prostřednictvím seancí, což je projevem neúcty k přirozenému řádu. Výjimkou může být den svátku Samhain/Halloween, kdy se brány světů ztenčí, ale i tehdy k věci přistupujme velmi opatrně.
Rozhodně nedoporučuji seance prostřednictvím spiritistických desek, zvláště ne pro laika, který by mohl neuváženým jednáním přitáhnout zbloudilé duše. Pokud cítíte nežádoucí jevy nebo podezření na přítomnost ducha, například v místě, kde někdo zemřel, můžete se obrátit na nás a požádat o odborné vyčištění místa nebo konstelaci, kde se šetrným způsobem jedná s nebožtíkem i bohy podsvětí, aby se situace uklidnila.
